Únor 2013

Sen o ... 1.díl :D

28. února 2013 v 20:39 | Anett |  Já píšu.. :)
A začínáme! :D

Sen o ...

28. února 2013 v 17:57 | Anett |  Já píšu.. :)

Ahoj, rozjíždím nový "projekt". Objeví se tu několik článků na toto téma. Najdete tu mé největší sny sepsané v kratším článku... :) Každý článek bude samozřejmě o něčem jiném. Pořadí bude libovolné a dnes čekejte první! Někteří z vás budou určitě překvapeni .. :D

Snad se bude líbit.. Anett! :)

Tak jsem přežila! :)

27. února 2013 v 14:20 | Anett |  Já píšu.. :)

Ahoj, dnešek mám úspěšně za sebou.. aspoň teda školu.. středa je nejhorší vždycky! :D Ráno jsme psali z M, poté následoval pravopisák na velká písmena, ale bez známek :D poté test z F, pak měl být očekávaný test z VO (ale p. uč. onemocněla) takže klídek .. :D V zemáku jsme už měli dost a tak nám byl test odpuštěnej a v konverzaci vyzkoušela toho, kdo chtěl.. spatlala jsem to pěkně, ale mám jedna.Včera jsem byla na "drátech" (rovnátka) fakt závidím těm, co mají hezký zuby od narození! :D je to děs.., ale mnohem větší bolest mě čeká až příště :X :)

Něco k horsům
Takže za horsama se dostanu nejspíš o víkendu .. Možná bude trénink v sobotu, v neděli možná jen v neděli. A příští týden zase vyjda a trénink. Stýská se mi po trénincích s Kájem .. snad se to brzy změní, ale odhaduju, že po takové pauze se na něm ani neudržím .. :D Každopádně doufám, že tu bude brzy jaro! Taky jsem s Rickim zkoušela úsměv.. jde mu to samo :D Ale příště určitě vyzkoušíme znova a taky se chceme začít učit víc triků :)

Je úžasnej :))

No a tady jedno starší video, odkaz už jsem dávala, ale moc lidí nekoukalo..takže znova :D
Některé záběry jsou starší.. nejaktuálnější je ten ze zimy .. :D

Léčba šokem .. :D :)

25. února 2013 v 16:13 | Anett |  Od koní... :))

V pátek jsem se vydala s Rickim na vyjdu. Přišla jsem do stáje a ta prázdná.. Mezitím jsem si Rickiho nachystala a čekala než se tam někdo objeví :D Nakonec dorazila první M. krapet mi praskl palec.. "pohoda dám Rickimu udidlo a kouknu.. cože.. a celej nehet zalitej krví, tak jsem si to zalepila a doufala, že to na vyjdě už téct nebude! :D Zachvíli jsme vyrazili..první pole překlusali a hned potom kopec a cestu procválali .. léčba šokem, abych se nebála cválat kvůli tomu, co dělal minule Žolík .. parádní jízda! :D Dlóuho jsme klusali, objížděli různý trasy a taky jsme narazili na spadenej strom. R. si škočila a Ricki se bál takže neúspěšně, ale potom jsme tudma projeli ještě 3x takže pohoda :D Poté nás čekala jedna táhlá cesta..no já už neměla moc síly a tak jsem si netroufla cválat takže jsme ji vyklusali.. příště to nejspíš bereme cvalem. Vyjdu jsem si užila :) Ve stáji jsme je odstrojili, dostal jablíčka a já kráčela na bus.

Nestíhám, nestačím .. :D

23. února 2013 v 22:18 | Anett |  Já píšu.. :)
Ahoj, jo jsem strašná začínám na blog kašlat.. :P Dlužím vám nějaký krátký zápis z páteční vyjdy + dnešek u koní (v klubu) a poté u kámošky na oslavě a taky s koníkama Strašně móc jsme si tu užili! .. :D
Jedna fotka .. no a zítra se snad aktivita zase zlepší! :)
Letím spát.. zítra zase vstávám na šestou :P

My life 34. díl Realita

22. února 2013 v 15:30 | Anett |  Píšu..(povídky,příběhy) :)


"Nemáš zaco.. musím se přiznat, nad vhodným dárkem jsem celkem přemýšlela a tak jsem ráda, že se ti líbí" "Bude zdobit můj nudnej nemocniční pokoj" dodal s úsměvem David. "Musím ti toho tolik říct.." "Jen do toho" pousmál se a já začla vyprávět. Seděla jsem u něj déle jak dvě hodiny a stále jsme si měli, co říct. Probrali jsme koně, vyhrožování, kamarády až po školu a soukromý život. Od každého zkrátka něco. "Můžu se teď zeptat já?" vrhla jsem na Davida tázavý, ale úsměvem podtrhující pohled. "Jasně, že můžeš" odpověděl. "Co se to s tebou děje..proč jsi tady?" do očí se mi valily slzy, ale Davidův stisk ruky mě stále hřál u srdce. "Víš, mám pšatné srdce" se zklopenou hlavou odpověděl David. "Máme to v rodině.. moje babička na to zemřela." "To jsem nevěděla, promiň." "Je dobře, že to víš, chystal jsem se ti to říct, ale nějak nebyl čas.. i moje máma bere prášky a je naštěstí v pořádku, ale u mě to má větší následky" dodal David. "Ani nevíš jak je mi to líto.. věřím ti, ty to zvládneš" jasně jsem dala Davidovi najevo, že mu opravdu věřím. "Budu bojovat ze všech sil" dodal a chvíli bylo ticho. Zahleděli jsme se do očí a srdce se mi rozbušilo na stotisíc tónů... "Nejradši bych tu s tebou zůstala, ale nejde to.. " "Jen běž, máš své povinnosti." "Neboj brzy se ozvu" "Drž se .. zvládneš to, vím to!" teď už jsem se neudržela a začala brečet. "Ale notak.. přece nebrečíš kvůli mně" pohladil mě po vlasech a já se snažila uklidnit. "Opravdu mi moc chybíš" .. "Ty mě taky" .. V tu chvíli mi přišla zpráva na mobil. Psala máma a já věděla, že je čas loučení. "Teď už doopravdy.. musím jít" "Neboj se o mě, zvládnu to" přesvědčoval mě David a sedl si na postel. "Jen lež".. dodala jsem a přibližovala se ke dvěřím "Pojď sem" .. Hřejivé objetí mě neminulo. "Budeš mi chybět.. " "Budu za tebou chodit každý den, slibuju" "Tak se měj a nezapomeň věříme ti" "Pozdravuj za mě ve stáji" dodal David a já musela odejít. Chůze po nemocniční chodbě mě deprimovala, tolikrát jsem se chtěla vrátit zpátky k němu, ale věděla jsem, že nemůžu. Když se mi podařilo z té strašné budovy vybloudit ven, na parkovišti jsem uviděla mámu. "Můžeme jet?" zeptala se a já kývla..

..PŘEDNASTAVENO..
..pokračování snad brzy..
..Teď se nejspíš brodíme lesem.. :D

My life 33.díl Nedočkavá

21. února 2013 v 19:55 | Anett |  Píšu..(povídky,příběhy) :)

Můj pohled směřoval rovnou na noční stolek. Hodiny ukazovaly přesně 22:00, rozhodla jsem se jít spát. Přikryla jsem se hebkou přikrývkou a pomale zavírala oči. "Tak vstávej.." s úsměvem mě budila máma. Dnes jsme měli ředitelské volno kvůli opravám na škole. Přece jenom do konce školního roku zbývalo pár dnů a tak se to moc neřešilo. Zachumlala jsem se do županu a pomalu se vydala ke schodům. Snědla jsem snídani, převlékla se a s mámou jsme vyrazily do obchodu. Prohlížela jsem spoustu regálů s čokoládama, ale stále jsem nemohla najít tu pravou.. "To je ona" usmála jsem se a 200g čokoláda směřovala do košíku. Vypadala opravdu výborně, neodolala jsem a vzala si jednu na "horší časy" však to znáte. A konečně do nemocnice za Davidem. Neviděli jsme se strašně dlouho. "Tak jsme tady" ujistila mě máma a já okamžitě vyskočila z auta. "Půjdu s tebou, ale poté si ještě něco musím zařídit" .. "Dobře mami, chápu" Ohlásily jsme se a kráčely dál. "Tady to bude" řekla jsem mámě a vstoupila do dvěří. Do očí se mi valily slzy štěstí, radosti, ale i smutku. Pohled na Davida byl opravdu ničivý. "Nebreč".. pousmál se a já si sedla k němu na postel. "Tak, jak to zvládáš?" zeptala se máma. "Už je mi líp, ale než se vrátím do stáje chvíli to potrvá" ..vykoktal ze sebe David. Chvíli se dali s mámou do řeči. Uběhlo asi patnáct minut a máma musela odejít. "Tak já vás tu nechám, máte si určitě, co říct. S úsměvem máma zmizela ve dvěřích. "Chybíš mi.." smutným hlasem jsem oznámila Davidovi. "Vy mě taky.. a nejvíc ty" Docela mě překvapilo, co řekl.. "Málem bych zapomněla mám tu pro tebe dárek" zvedla jsem se z postele a šla pro tašku. "To jsi nemusela pro mě je dárek, že žiju a hlavně, že jsi přišla" .. "Ále vykoktala jsem.. všechno bude dobrý.." "Tady máš" podala jsem tašku Davidovi. "Čokolády není nikdo dost.." na tváři se Davidovi objevil úsměv. "To máš pravdu" pousmála jsem se a souhlasila. "To je nádherné" s tímto textem vytáhl z tašky rámeček s fotkou. "Jsem ráda, že se ti líbí" "Moc se mi líbí, děkuju"

..pokračování příště..
Zítra jedu s Rickim ven, tak snad se nám bude dařit.. :D :)

My life 32.díl - Dokonalý pocit

20. února 2013 v 17:00 | Anett



"Tak do toho" řekla jsem s jasným výrazem, přesvědčená o tom, že zvládnu vše.. Máma se pousmála a spustila: "Pokud chceš, můžeš zítra navšívit Davida".. "To myslíš opravdu vážně?" "Ano, opravdu" Štěstím jsem se rozbrečela a objala mámu. "Davidův stav se velmi zlepšil, ale domů se ještě dlouho nevrátí.." Ztratila jsem řeč , moje oči zářily jako třpytící se hvězdy na noční obloze. Spadl ze mě všechen strach a hned jsem napsala šestou smsku Davidovi. "Co to je, že bych já nebo ty.. sakra to je presk právě ti přišla esemes-ka" "Ano" na tento tón mého mobilu jsem čekala opravdu dlouho. Byl to právě David, kdo napsal. Dokončila jsem všechny domácí úkoly a přemýšlela, co mu mám asi tak donést. Nakonec mě přece jen něco napadlo. Zalovila jsem pod postel a vytáhla truhličku po babičce. Zde jsem měla uložené ty nejsilnější vzpomínky v podobě fotek. Bylo tu vše, co jsem potřebovala.Od společné fotky s rodinou, můj první skok až po společné fotky s Davidem. "To je ono" Úplně ze spod truhličky jsem vylovila tu nejkrásnější fotografii. Byli jsme na ní spolu.. Já na Shandy, on na Jiskře. Fotka pocházela z minulého léta ještě z té doby, co jsme se nepohádali... Zamířila jsem rovnou k mému stolku. Vyndala jsem naši společnou fotku z rámečku .. "Koupím si nový.. " Na světle zelený podklad jsem napsala citát: ..Přátelé jsou jako hvězdy, i když je nevidíš, víš, že existují.. A dárek byl hotový. "Zítra ještě koupím pořádně velikou čokoládu, protože té není nikdy dost" zamumla jsem si pro sebe a začala jsem prohlížet fotku po fotce. "Jé náš první poník" .. na tváři se mi vykouzlil úsměv a nemohla jsem se dočkat dalšího dne.

My life 31. díl Zpět do sedla

19. února 2013 v 18:31 | Anett |  Píšu..(povídky,příběhy) :)


Zapomínala jsem na všechny starosti ohledně vyhrožování a to byla chyba. Za dobu, co jsem koně nenavštívila přišel další dopis. Text v něm byl naprosto identický, jako v minulém dopise. Nějak jsem si to neuvědomovala. Běžela jsem jako o závod k výběhům. V dáli se od stáda odpojovala Shandy. I Sam opustil svého kamaráda a valil se kupředu. "Moc jste mi chyběli.." Nemohla jsem vzít oba... Dnes jsem se rozhodla pro Shandy a Sam se spokojeně vrátil za svým kamarádem. V boxe jsem jí upletla lehounký cop, který dodal ohonu šmrnc a mohlo se vyrazit ven. Tréninky jsem teď omezovala a užívala si volnosti v přírodě. Lesk její hřívy mě naprosto učaroval. Vyjely jsme ze stáje přímo na rozkvetlou louku. Před námi se rozprostíral velmi známý a oblíbený kopec. Pobídla jsem Shandy do cvalu a kopec jakoby zmizel. V jednom okamžiku jsme byly nahoře. Každou chvilku na jejím hřbetě jsem si užívala naplno. Ve stáji dostala odměny a mně bylo divné, že nás na vyjížďce nikdo nesledoval. Konec školního roku se blížil a já se těšila na zasloužené měsíce volna. Stále jsem nevěděla nic o Davidovi a v hlavě se mi promítalo tolik vzpomínek. Shandy šla zpět ke stádu a já se dnes vracela domů brzy. Po cestě domů jsem zvládla napsat aspoň pět esemesek a všechny byli pro Davida. Doma mě máma uvítala už u dvěří. "potřebuji ti něco říct" .. Bála jsem se, ale zvědavost mi nedala a tak jsme se obě usadily na pohodlnou pohovku v obývacím pokoji.

.. pokračování příště ..

My life 30.díl Naděje

16. února 2013 v 13:18 | Anett |  Píšu..(povídky,příběhy) :)
Ano, definitivně se vracím k povídce.. prozatím kašlu na komix a zkusím rozjet tohle :)
Sama se přiznám, že jsem všechno musela číst od znova, abych se vžila do situace, takže chápu, že to nikdy číst nebude :D



Hlavu jsem položila na polštář v obývacím pokoji a po tváři mi pomalu stékaly slzy. Slzy, které se nikdy neměly dostat ven. Nemohla jsem si přiznat, že je na tom opravdu špatně. Lidé, kteří upadnou do komatu a poté se nečekaně probudí... Ani jsem nechtěla domyslet... Vytáhla jsem mobil z kapsy a uviděla jsem zprávu. Ano byla od Davida. David se probral, ale já nevěřila, že má šanci to zvládnout. Z vlastní zkušenosti vím, co se většinou stane.. Zpráva mi dodala sílu a odvahu, ale s ní přišly i další starosti. Text v té zprávě si budu pamatovat navždy. Po letošním létě už jsem nevěřila, že něco podobného někdy napíše. Nikdy bych neuvěřila, že SMS zpráva mě opravdu zahřeje u srdce. Celé hodiny jsem doufala, že bude v pořádku. Ráno jsem se vzbudila a uviděla jsem další zprávu. Bylo mi jasné, že první noc zvládl v pořádku. Netrvalo ani týden a David konečně nebyl v ohrožení života. Konečně jsem se zase ze svého života začala radovat. Můj prospěch ve škole se stále zhoršoval, ale teď mě zajímalo jediné a to byl on.. Dala jsem si pauzu od ježdění a koní. Rodiče to naštěstí pochopili dobře a vynechala jsem dva významné závody do kvalifikace Velkého crossového závodu. Sam ve výběhu překypoval energií. Trvalo mi několik dní než jsem se zase odvážila vrátit do koňského prostředí. Vůně stáje mi opravdu chyběla... David už se tři dny neozval a já dostávala větší a větší strach.