Březen 2012

My life 4.díl -Vzpomínky

31. března 2012 v 21:42 | Anett |  Píšu..(povídky,příběhy) :)

Ráno jsem se vzbudila brzy. Slunce pěkně hřálo. Doufala jsem,že dnes už mi bude líp. Chvíli jsem si myslela,že to všechno byl jenom jeden ošklivý sen. Fotka Shandy mě,ale přesvědčila o tom,že tohle nebyl pouhý sen. Sešla jsem schody a v kuchyni jsem uviděla mámu. Chystala snídani. "Jak ti je?" Zeptala se. "Už je mi dobře,asi jste měli s tátou pravdu." Nahodila jsem falešný úsměv a pustila se do snídaně. Ve skutečnosti mi,ale dobře nebylo. Neřekla jsem jí to z jediného důvodu. Neuvěřila by mi. Byla jsem vystrašená a cítila se zranitelná. Vzala jsem doma pár mrkví a utíkala do stáje. Ulevilo se mi,když jsem na jízdárně zahlédla Verču,jak přiježděju Camil. Došla jsem do výběhu a vzala na vodítko Samíka. Po včerejším dni jsem se potřebovala nějak odragovat. Odvedla jsem ho do boxu a začala čistit. Najednou jsem uslyšela známý hlas i jeho chůzi jsem poznala. Byl to David. Zastavil se u mě a začal se usmívat,já ho pozdravila chvilku jsme si povídali a nakonec jsme se domluvili na společnou vyjížďku. David je můj dobrý kamarád. Už jako malé děti jsme spolu blbly ve výběhu. Známe se takřka od malička. To silné pouto, co mezi námi bylo se,ale minulé léto roztrhlo. Vyvrcholilo to hádkou a pět měsíců jsme spolu neprohodili ani slovo. Nakonec jsme se usmířili. S Davidem mám tolik nezapomenutelných zážitků,že se ani spočítat nedají.. Začala jsem vzpomínat na krásné prázdninové dny s ním a s koňmi. Bylo mi asi třináct let a Davidovi patnáct. Lehli jsme si do výběhu a dělali blbosti koně se k nám zachvíli přidali. To právě David mě dostal k myšlence zkusit Cross Country. Drezura ho také moc nebrala a tak jsme si plánovali jak jednou vyhrajeme mistrovství světa v Crossu. Samozřejmě jsme věděli,že je to jenom takový vtip. Pokaždé jsme se spolu skvěle bavili. "Ach to byly časy" povzdychla jsem a šla si pro sedlo.

My life 3.díl - Proč?

31. března 2012 v 20:02 | Anett |  Píšu..(povídky,příběhy) :)

Táta nastartoval auto a máma mi podala kapesník."Dany jsi v pořádku?" Ty se přece jen tak nerozbrečíš."Nejsem v pořádku,jsem v šoku!" Měla jsem trénink se Shandy jako každý druhý den. Nebyla to,ale ona. Hrozně zlobila a byla plachá. Odvedla jsem ji do boxu a všimla jsem si chybějící cedulky. Prohledala jsem celou stáj,ale nikde jsem ji nenašla. Došla jsem až k výběhům a šla se pomazlit za Samem. Leželi jsme spolu na trávě na konci výběhu a já narazila na cihlu. Bez váhání jsem ji zvedla a chtěla jsem ji odnést někam daleko. Pod cihlou,ale byla rozkopaná hlína. Opatrně jsem hlínu odhrabala a našla Shandy cedulku. "Někdo jí chce ublížit vím to!" "Mám o ni strach." "Bojím se!!" V tu chvíli jsem začala znovu brečet. Rodiče si mysleli,že to přeháním a nebrali mě nějak vážně. Nepoznávala jsem je. Říkali něco o tom,že jsem přecitlivělá. Nejsou zvyklý na to,abych brečela. Dá se říct,že mi nevěřili.. Práskla jsem dvěřmi od auta a utíkala do svého pokoje. Přitiskla jsem si fotku Shandy na srdce a pustila jsem si svoji oblíbenou muziku. Shandy to ona mě všechno naučila. Díky ní jsem tam,kde teď jsem. Nikdo mě o ni nepřipraví nikdo!!! Nenechám si ji vzít!!! Byla jsem přesvědčená o tom,že Shandy měla včera večer nečekanou návštěvu. Někdo se do stáje musel vloupat. Sama by ta cedulka přece "neodešla" ... Zavřela jsem oči a pomale usínala. V jednu hodinu ráno mě vzbudil hlasitý tón mého mobilu. Málem jsem se zbláznila,když jsem uviděla na displeji napsáno: neznámé číslo. Celá rodina už spala a já jsem byla strachy bez sebe... Neměla jsem odvahu na to,abych mobil zvedla. Vyndala jsem SIM kartu a pokoušela se znovu usnout...

My life 2. díl - na pospas strachu

31. března 2012 v 14:50 | Anett |  Píšu..(povídky,příběhy) :)

Uvnitř mě něco svíralo natolik,že jsem nemohla normálně myslet. Dala jsem Samíkovi pusu na čumáček a rychlostí blesku utíkala z výběhu. V ruce jsem držela Shandy cedulku. Doběhla jsem ke stáji a doufala,že tam někdo bude. Stáj byla prázdná,nikde nikdo. Připadala jsem si jako v hororu,srdce mi bušilo stále rychleji.Přišla jsem k Shandy do boxu. Sedla jsem si do slámy a začala jsem zaplétat její ocas. Shandy,ale jako by chtěla poskočit. Byla neklidná a ohlávku si nenechala nasadit. Nechtěla jsem to vzdát. Dotkla jsem se opatrně její hřívy a najednou jakoby se uklidnila. Ohlávku jsem ji nakonec úspěšně nasadila. Přestala jsem ji hladit a natáhla jsem ruku pro vodítko. Její neklidnost se vrátila. Bála jsem se o ni... "Co,když u ní byl někdo a chtěl jí ublížit." V té chvíli jsem měla hlavu plnou špatných myšlenek. Zachvíli jsem se uklidnila. Opatrně jsem ji připla vodítko a vydaly jsme se na cestu. Došly jsme k výběhům a Shandy mohla jít dovádět s ostatními. Já se,ale necítila dobře. Bez váhání jsem vyndala mobil z kapsy a zavolala rodičům. Ve stáji bylo strašné ticho. Asi za deset minut jsem uviděla v dálce blížící se auto. V tu chvíli mi spadl kámen ze srdce. "Co tak brzo?" Zeptali se mě rodiče. Nevěděla jsem co mám odpovědět. Chvilku jsem mlčela. Smutným hlasem jsem spustila: "řeknu vám to po cestě domů,jen co pořádně zamču stáj." Verča je tu zachvilku odvětila máma. "Mami ne!" Vyhrkla jsem na ni. "Dany,co se děje?" Neudržela jsem se a po tváři mi začaly téct slzy.

My life 1.díl - Záhadné zmizení

30. března 2012 v 21:55 | Anett |  Píšu..(povídky,příběhy) :)

Snaž se sedět rovně,zaznělo z úst trenérky. Opravdu jsem se snažila a Shandy taky. Nebyla jsem,ale ve své kůži. Shandy se mi zdála hrozně plachá a vystrašená. Nevěděla jsem,co se sní děje. Při cvalu si dvakrát vyhodila a to obvykle nedělá. Moje myšlenka skončila tím,že měla asi špatný den. A tak jsem se poprvé na konec tréninku těšila. Vedle ve výběhu dováděl Sam s ostatními koňmi a můj pohled byl upnutý pouze na něj. Hned jak skončil trénink odvedla jsem Shandy do boxu. Zde jsem ji odstrojila a všimla si něčeho zvláštního. Na boxe chyběla cedulka s jejím jménem a základními informacemi. Prohledala jsem celou stáj,ale nikde nic. Cesta mě zavedla až do výběhu,kam jsem se šla pomazlit za Samíkem. Začali jsme ve výběhu pořádně blbnout. Nakonec jsem si lehla do trávy a Samík semnou. Leželi jsme skoro na konci výběhu kde začínalo pole. Měla jsem velikou radost,dokud jsem nenarazila na cihlu. Co dělá cihla ve výběhu a kdo ji sem sakra dal? Byla jsem v rozpacích a na svou otázku jsem nenacházela opověď. Proto jsem se ani nerozmýšlela a cihlu jsem chtěla odnést pryč. Když jsem,ale cihlu zvedla čekal mě šok. Nebyla pod ní tráva ani pevná půda,ale rozkopaná hlína. Rukou jsem opatrně odhrabala hlínu a spatřila cedulku Shandy. V tu chvíli jsem se cítila opravdu špatně!

My life-úvod

30. března 2012 v 20:55 | Anett |  Píšu..(povídky,příběhy) :)

Ahoj mé jméno je Daniela. 17.4. oslavím své patnácté narozeniny. Kamarádi mi neřeknou jinak než zbrklá "Daisy". Asi vím ,čím jsem si tuto přezdívku zasloužila. Do všeho se vrhám po hlavě a slovo to "nejde" u mě za žádnou cenu neexistuje. . Jsem veliký živel a mám se za to ráda. Hodně lidí tvrdí,že jsem jiná a já souhlasím.

Mým největším koníčkem jsou koně. V blízkosti koní se pohybuji odmalička. Moje rodina vybudovala krásnou rodinou stáj. Mé srdce si získal mladý hřebec Sam. Sama jsem dostala ke svým třináctým narozeninám od rodičů. Sam je tmavý hnědák bez odznaků na čele má pouze malinkatou hvězdičku. Je to velice zbrklý,ale temperamentní kůň. Připadá mi,že on jediný mi doopravdy rozumí..

Naše stáj je zaměřená na drezurní sport. Já se,ale v drezuře pořád nemohu najít. Přesto se,ale s patnácti letou klisnou Shandy o drezuru pokouším. Miluju Cross Country, i když vím,že jediným špatným pohybem můžu ošklivě zranit sebe i koně.

..♥.. Happy Birthday ..♥..

28. března 2012 v 16:41 | Anett |  Od koní... :))
Před sedmnácti lety se v jedné stáji narodilo krásné hříbátko. Maminka tohoto hříbátka se jmenovala Jiskra. Krásný hnědý hřebeček s malou,ale kouzelnou lysinkou.. Dnes je mu 17let ..♥.. Jolly ani nevíš,jak bych ti chtěla poděkovat! Nejde to popsat slovy,jak moc tě mám ráda a jak moc mi na tobě záleží!! :)) Chtěla bych ti dnes osobně popřát všechno nejlepší (a přinést ti nějaké dobroty) hodně štěstí,lásky,jídla :D a samozřejmě zdraví!! :) A místo toho jsem musela k zubaři.. :( ♥ Určitě ti popřeju co nejdřív to půjde!! :)) Jsi vyjímečný koník s hodně velikým srdcem a já ti musím nesmírně poděkovat,že jsi dovolil abych mohla vstoupit do tvého života.. :)) Mám tě neskutečně ráda a věřím,že tu snámi budeš ještě hodně dlouho!! Všechno nejlepší "Žolí"!! :)) Moc děkuju za krásné chvíle na tvém hřbetě a za neuvěřitelné zážitky strávené po tvém boku.. :)) Mám tě moc ráda!!



Víkend ve stáji ..♥..

27. března 2012 v 18:03 | Anett |  Od koní... :))
Ahojky tak minulý víkend jsem trávila ve stáji po boku koní. O sobotě jsem vám už psala a tak jsem se teď konečně dostala i k neděli. Ráno jsem vstala zase brzy. Ve třičtvrtě na sedm jsme odjížděli do klubu. Nikdo tam o5 nebyl :D a tak jsme si odemčely a šly se převlíct. Začaly jsme chystat seno a snídani pro koně (granule,oves atd..) Jakmile byli koníci najezení vzaly jsem Blacka a Žolíka. Oba dva jsme vyčistily a Žolíka nasedlaly,nauzdily. Se Žolíkem jsem šla na jízdárnu a holky mezitím lonžovaly Blacka. Mám několik videí,ale bohužel mi teď škola nedovoluje snimi něco udělat (spracovat je) Já mezitím byla na jízdárně. Žolík krásně reagoval na pobídky. Už ze začátku šel pěkně rychle. Opravdu krásně jsem si zakrokovala,zaklusala i zacválala. Jednou,když nabral rychlost při cvalu jsem se už viděla dole,ale nakonec v pohodě. Byl moc hodný a šikovný. Udělal mi velikou radost. Potom jsme zkoušely ze zastavení naklusat,nacválat. Nějaké oblouky,změny směru a tak.. Až na "jezení" nohy byl Žolík moc hodný! :) Asi ho něco "kousalo" Black podle videí taky pěkně šlapal. Až bude víc času udělám z toho jedno veliké video. Poté jsme šly kydat a tak.. Nakonec navozit pyliny,nachystat slámu a jely jsme domů. Mezitím jsme také odevedly koníky do výběhu a udělaly jsme spoustu dalších věcí.. Je to popsané jen ve zkratce už se musím jít zase učit.. :/ :) Máme jen pár měsíců na zlepšení známek. A já nechci aby mi chemie nebo fyzika zkazila vysvědčení.. :) Také ještě spoustu objednávek fima..je toho teď moc. Vím mohla jsem ten článek napsat líp,ale tak snad stačí.. :)
Fotky najdete ZDE. Jak jste si užili víkend vy? :))

Jinak vím,že jsem trapná,ale moc bych přála kámošce vyhrát. Sice to asi nevyhraje,ale tak prosím ... Like na fotce určitě potěší.. http://www.facebook.com/photo.php?fbid=330285927029428&set=a.330274770363877.76396.154447024613320&type=3&theater

Mějte se krásně já se pádím učit.. :P

První jarní vyjížďka :))

24. března 2012 v 14:13 | Anett |  Od koní... :))
Bylo asi půl šesté ráno a Slunce už začínalo skoro hřát,já musela vstávat.. :D vůbec se mi nechtělo,ale nakonec jsem se do šesti z postele vyškrábala.. :D :) Snědla jem půlku jogurtu,nalila si trošku čaje a zanedlouho už tu byla kámoška s tátem.. :D :) Přijely jsme do klubu a nikdo tam nebyl,převlékly jsme se a zachvilku dorazila Marcelka nachystaly jsme seno a granule. Když už všichni spokojeně jedli umyly jsme kyblíky ve kterých bývají granule. Nachystaly si Žolíka a Blacka. Čistila jsem Žoliho jemně hřbílkem,protože mají období línání :D a jsou samý chlup.. :) Poté jsem nasedlala a nauzdila.. Black už byl taky připravený. S Blackem chodíme bez sedla jen na ohlávce. Vyrazily jsme na dlouhou jarní vyjížďku. Přes pole,na silnici,přes hlavní silnici,cestou na louku,sešli jsme kopeček,a šli kolem myslivny tam stříleli a tak se Žolík trošku bál,ale jinak byl hodný. "Bleček" šel strašně rychle.. :D je hrozně hyperaktivní a tak se sním člověk nenudí.. :D :) Pokračovali jsme přes louku po lesní cestě až do lesa. Hned na začátku jsme vyšlapali veliký kopeček a poté pokračovali po různých delších lesních cestičkách. Až k dalšímu kopečku,který jsme pěkně sjeli. Poté jsme šli zase po cestě,po silnici,po poli a po silnici domů .. :D :) Byla to úžasná vyjížďka. Cestou zpátky se Black vyválel.. :DD To trdlo se válelo asi tři minuty na poli.. :D zrovna jsem ho držela mám aji nějaká videa,ale teď se mi stím nechce nic dělat.. :D :) Doma jsme kluky odstrojili,pěkně se najedli a pustili jsme je do výběhu a to i ostatní koníky.. :) A my šly kydat.. :D :) užily jsme si tolik srandy!! :DDD s "kačenkama".. :D No nejlepší kydání :DDDD Poté jsme se šly koukat,jak se nakládá jeden koník. Asi dvě nebo tři hodiny se všichni opravdu snažili pomoct s nákladem koně do přepravníku,ale nic.. Takže se nakonec nejelo na závody.. Koník se vzpínal,stál na zadních,házel tam sebou. Nakonec málem zboural stáj.. :/ :) Snad se podaří ho naučit chodit do přepravníku.. je fakt,že je ještě mladý.. :) No dlouho jsme se tam koukaly a pořád,že máme čas nakonec nám ujel BUS před očima.. :D Tak kamarádka zavolala tátovi a nakonec jsme skoro ten BUS předjeli ... :D Dnešek jsem si moc užila. Zítra půjdeme dovádět na jízdárnu,tak uvidíme,jak to dopadne.. :D :) Dneska byl Žolík,ale strašně hodňoučký a Blac taky..♥

Teď pár fotek... :)
Nejkrásnější pohled na svět prochází mezi ušima koně ..♥..
S Blackym.. ;))
Ve stáji .. :))

Měla jsem anglický rohlík a ona chtěla taky.. :D Potom jsem pletla Blackovi rybí cop slušelo mu to,ale nakonec mi odešel.. :D :) nojo je to prostě "kluk" ... :D Seděly jsme tam snima a slunily se.. :D :) Bylo tam úžasně..

Fotek mám víc aji nějaká videa. Pokud se mi bude chtít tak je dám večer na rajčne.net :)) Teď už,ale pádím ven mějte se krásně!! :))

Jinak jsem si včera koupila úžasné boty,rifle a ještě jedny rifle. Ségra měla zamluvené šedofialové boty Nike,protože neměly její velikost. No bohužel už si je někdo koupil dřív.. si to klidně přečti! :P No pojedeme ještě do tolika obchodů,že si určitě vybere.. :)

Finále!! :)

22. března 2012 v 19:28 | Anett |  Pro vááás.. ;)
Tak a je tu finále. V první řadě chci poděkovat všem zúčastněným za odvahu se do této soutěže přihlásit. Vyhrát,ale může jenom jeden. A tak se vrhneme na krásné slohové :D práce holek! :)

Prvně začnu s Kačkou.. svoji práci poslala jako první :)
Zadání:
1.) Co vás ke koním přivedlo.. :)
(Myslím to,jak jste zjistili,že právě koně jsou to pravé pro vás)
2.) Co pro vás znamenají koně? :)
3.) Dokážete si představit svůj život bez koní?
Jestli ano,proč. Jestli ne,proč? :)

Co mě ke koním přivedlo? No popravdě nic. Říkáte si co to je? :D Já je měla ráda asi odjakživa.. vždycky se mi líbili, ale já ani nepomyslela na to, že bych na nich kdy mohla jezdit. Ale jak jsem začala růst, chtěla jsem ke koním víc a víc. Na různých výletech s našima jsem se snažila dostat se k nim co nejblíž, třeba k ohradě a pohladit ho, ale časem jsem chtěla víc.. a tak jednou mi táta nabídl, že bych mohla jezdit... Nejdřív jsem byla šťastná, ale pak zapůsobil negativní vliv mé jezdecké cvičitelky... Byla taková nabručená, moc se se mnou nemazala a chtěla po mě to, o čem mi nevysvětlila jak se to dělá.. Pak si mě skoro přestala všímat a bavila se s jinýma lidma v průběhu MÉ jezdecké hodiny!

V tu chvíli toho na mě bylo moc. Škola, problémy s kamarády, koně.., měla jsem chuť s ježděním přestat, a taky jsem přestala. Začala jsem na Líchu jezdit čím dál tím míň, až už jsem tam nejezdila vůbec. A můžu vám říct, nestýskalo se mi.. Asi po třech nebo čtyřech měsících mě to k nim táhlo zpátky, ale co se nestalo? Špatně jsem doskočila ze stromu na zem a uklouzla, přitom jsem si dala svou levou ruku na záda, a když jsem pak na ně dopadla.. AU! Jelo se do nemocnice - zlomené zápěstí, minimálně další tři měsíce bez koní! To je život. Měla jsem toho po krk. Asi na další dva měsíce po zahojení ruky jsem s ježděním sekla a až potom jsme se na Líchu vrátila. Silná, odhodlaná, plná energie. Cvičitelce vytřu zrak!

A taky že jsem vytřela! Makala jsem a zlepšovala se, cval bez problému.. Pak přišel další zvrat, tentokrát k lepšímu. Taťka narazil na papír, kde se psalo o novém ranči blízko našeho domu (cca 6km). Protože cvičitelka mě opět naprosto ignorovala, rozhodl se tam zavolat a domluvil návštěvu. Do té doby pro mě koně neznamenali víc, než koníček, který mě bavil .. Začala jsem jezdit na Hlubočku, nejdřív na Modulovi, relativně :D hodném běloušovi anglického plnokrevníka. Pořád jsem poznávala, že koně jsou něco víc, než jen koníček, nebo záliba. Rozpory mezi kamarádkami se postupně řešily a já si našla tu nejlepší - Peťu, na Hlboček jsme dojížděly obě. Teď už ne já za Modulem, ale Peťa za Modulem a já za Moreenkou, sedmiletou klisnou stejného plemene.

Už pro mě koně nejsou jen pouhým koníčkem. Je to místo, kde se cítím nejlíp, kam se chodím uklidňovat a zlepšovat si náladu, kde mě mají rádi. Ale tohle pochopí asi jenom ten, který si tohle prožil..

Jestli si dokážu představit svůj život bez koní? Dokážu, opravdu dokážu. Nevím, jestli se tomu dá říkat život, možná už je to trochu infantilní, ale já bez koní nežiju.
Moc bych chtěla poděkovat Moreence i Modulovi, kteří mě naučili, že koně jsou i bytosti, ne jenom stroje které makají na jízdárně den co den (Lícha) a taky Peťi, která to se mnou všechno vydržela :)

Kačky vyjádření se mi moc líbí! Hlavně úryvek z jedné věty: "koně jsou i bytosti, ne jenom stroje které makají na jízdárně den co den. Opravdu dokonalá věta. Když jsem četla tvoji práci jen jsem s tebou souhlasila. Pěkně zpracované! :) Hodně štěstí!! :)

Druhý soutěžící je Miki
Zadání:
1.) Co vás ke koním přivedlo.. :)
(Myslím to,jak jste zjistili,že právě koně jsou to pravé pro vás)
2.) Co pro vás znamenají koně? :)
3.) Dokážete si představit svůj život bez koní?
Jestli ano,proč. Jestli ne,proč? :)
1) ONI ! Když jsem viděla koně VŽDY to bylo úžasné, ta krása, elegance, ušlechtilost a tak vše.Už jako malá jsem koně zbožňovala, když byla možnost byla jsem u nich. Na poutích jsem na nich jezdila, jednou jsem si zaplatila ježdění do kolečka. Ale viděla jsem že ten ubohý koník je vyčerpaný tak jsem si na něj ani nesedla, jen ho nechala stát ve stínu. Byl tak přítulný a nádherný, a tak vznikla má láska ke koním. Ale přímo k ježdění mě přivedla má nejlepší kamarádka Katy. Která mě vzala do JK kde jezdila, teď spolu chodíme k soukromnici. Katy jsem za to moc vděčná :)

2)Vše! Jsou pro mne opravdu důležití. Jsou mou oporou. Když vás kůň má rád je to navždy, né jako u lidí. Můžu jim vše říct, spolehnout se na ně a vím že to nepoví. Jsou něco jako rodina, přátelé a to vše v jednom. Když si sednu na koně je to to nejlepší, na vše zapomenu a cítím se bezpečně. Někteří lidé nechápou mou lásku k nim.

3)Ne! Možná na pár dní, ale určitě né na rok. Už i to týdnu si říkam že tam MUSÍM :D Nedokázala bych od nich být tak dlouho. Hlavně ne od Sofie :) Nevím co budu dělat až budu na střední. To bez nich budu muset bít dlouho :/ Ale co, při nejhorším k nim poběžím v noci :D

Teď trochu k hodnocení práce Miki. Taktéž se mi strašně mooc líbí :D Je to zase něco jiného než od Kačky. Moc se mi líbí ta pasáž s koníkem na pouti. Udělala jsi opravdu dobře :) Spoustu lidí by se zachovalo jinak...

Práce jsou napsané upřímně a hlavně od srdce. Opravdu je dobré najít si těch pět minutek navíc a práce si přečíst. Já věděla,že to holky zvládnete lehce! :) Hodně štěstí!!! :)
Hlasovat můžete dole v anketě. V hlasování není žádné omezení.. :) Byla bych ráda,kdyby jste dali hlas práci,která vás nejvíce zaujala. :) !!!

Teď trošku stranou.. Už jsem zdravá!! :D super konečně 23dní doma děs a hrůza!! Užívám si života naplno a jde to vidět. Na nového koníka se holky jely podívat dnes ve tři. Nakonec,ale nikam nejely. Majitelka ho totiž prodala už předtím než jsme mohly přijet. Přístup některých lidí mě docela překvapuje.. Takže budeme hledat nějakého jiného. Věřím,že najdeme suprového koně.. Těším se..! ♥

A já pořád marodím :P :)

20. března 2012 v 14:54 | Anett |  Já píšu.. :)
Ahojky právě v posteli trávím asi dvacátýdruhý den s přestávkou tří dnů ve škole.. Upřímně jsem na pokraji zbláznění! No ve Čtvrtek už snad vyrazím do školy. Vždycky,když jsem marod. Mají se stát super věci. A tak je to i tentokrát stejné. Zítra nebo ve Čtvrtek asi zítra si holky pojedou vybrat,vyzkoušet nového koně. Strašně ráda bych jela taky. Zajímá mě jak na mě bude z prvního pohledu působit. Jak bude vypadat,jak se bude chovat k novým lidem. Ach bože,jak já se na toho nového těším.. :) Strašně ráda bych jela taky,ale bohužel to musím přetrpět doma.. :/ :( Určitě vám,ale sepíšu něco z výkladu sestry.. :D Nemůžu se dočkat zítřku až tam holky pojedou.. No snad to bude ten "pravý" s kterým si padnu do noty..♥